
Ahoj, jmenuju se Bianka, je mi 16 let a bydlím v malé vesnici jménem Horákova Lhota. Bydlím s rodiči a mojí 13ti letou sestrou Barčou. Máme psa Jacka a křečka Mášu.
Jednou, myslím že to byla středa, jsem přišla domů ze školy a ségra začala pokřikovat:
,,Bianko mám skvělou zprávu, budeme se stěhovat do Prahy!"
Já sem z toho sice dvakrát nadšená nebyla a tak sem se přetvařovala. Šla sem si so pokoje dělat úkoly, abych mohlan co nejdřív ven ale táta svolal rodinou poradu. Vůbec nevim, co ho to napadlo asi kvůli tomu stěhování. A taky že jo. Všichni sme si sedli do kuchyně ke stolu a táta začal:
,,Dostal sem bezva možnost pracovat ve firmě, kde budu dostávat o mnoho větší plat, než mám teď. Ale je to v Praze a tak se budeme muset přestěhovat. Už sem tu nabídku přijmul"
domluvil a ségra už si začala plánovat, jak bude vypadat její život v Praze. Máma byla taky celkem nadšená, že si konečně najde lepší job, ale mě to nějak nevzalo. A tak sem zalhala že nemáme úkoly vzela sem vodítko a šla vyvenčit Jacka. Máma něco zamumlala, že to je divný, že nemáme úkoly, ale to už sem byla venku. Šla sem s Jackem do parku, sedla sem si na lavičku a užívala si podzimního počasí. V tom se ale objevila Simča, moje nejlepší kámoška a sedla si ke mě na lavičku. Zeptala se mě, co že sem tak přejetá, a já jí vyklopila, že se budeme stěhovat do Prahy. Byla z toho nešťastná. Já sem jí řekla že tam nechci, ale rodiče by to stejně nezajmalo.
,,A kdy přesně se budete stěhovat?" zeptala se se slzama v očích..
,,No to se eště přesně neví" řekla sem jí na to. Dali sme si slib, že nebudeme brečet jedna pro druhou a že se každej vejkend budem navštěvovat. Pak sme se rozloučily. Já sem popadla Jacka a se slzama na krajíčku sem utíkala domů.......
pokračování příště...

1. část super!! možná by mohla bejt delší.. ae to je fuk.. doufám že další bude co nejdřiv